Pokuď jste si vzali knírače nebo jeho křížence z útulku a chtěli by jste nám o něm něco napsat stačí, když mi napíšete na e-mail a já ho moc ráda dám na stránky.
***
Sendy
Když mým známým zemřela 12letá fenka belgického ovčáka domluvili jsme se, že jim vypomůžu s výběrem nového pejska. Dala jsem dohromady několik dostupných informací. Manželce se líbili belgičtí ovčáci a manželovi se zase líbili knírači. Přáli si fenku velkého plemene, který byl ostrahou jejich domu, ale zároveň přítelem jejich dětí (11 let a 1,5 roku). 
V té době bylo na cestě další miminko, takže na výchovu štěněte nebude tolik času. Manžel si přál psa, který nebude tak moc uštěkaný (bydlí u silnice a výpad na každé projíždějící auto sousedé špatně nesli) a měl být vychovatelný. Probrala jsem si všechny okolnosti a vyšlo mi, že fenka by měla být starší než půl roku, aby ostrými zoubky nepoškrábala jejich chlapečka, ale bylo žádoucí, aby byla ještě štěněčí povahy, jednak kvůli výchově a jednak kvůli dětem. Z plemen mi více seděl knírač. Není pohoršen nájezdy dětí a když už ho hodně štvou, tak prostě odejde, ale nezaútočí. Budí respekt a zároveň miluje rodinu.
Vlezla jsem na internet a systematicky prohledávala útulky v dostupném okolí. Objevila jsem několik adeptek a na jednu z nich (byl jí rok) jsem se jela ještě ten týden podívat. Prošla jsem celý útulek, abych se ujistila, že tam neuvidím třeba ještě něco jiného co by sedělo. Když jsem procházela kolem kotce kníračky, kterou jsem si vyhlídla, skoro bych ji nepoznala, jak byla zarostlá, ale popis opravdu seděl - hodný, milující živel. Její temperament uvězněný za mřížemi kotce byl jen jen vybuchnout. Z fenky čišela velká láska k lidem nepoznamenaná zlými věcmi, velká schopnost ihned komunikovat a chuť žít. Vzala jsem ji k nám, abych ji otestovala a byla si jistá, že ji můžu v klidu předat nové rodině.
Nejprve jsem ji vzala na půl hodiny vyběhat, abych ji vůbec uvedla do relativního klidu a mohla ji dostat do auta. Pak jsem jela ke škole vyzvednout svého 10-ti letého syna. Společně jsme pak šli do města zařídit pár věcí. Sendy se chovala velmi příjemně. Syn se jí velmi líbil a nejen on, vůbec všechny děti, to bylo skvělé. Přednost ale dával chlapečkům, to byl bonus navíc, protože rodina kde měla později žít má jen chlapce. Na vodítku chodila velmi slušně. Když jsme přijeli domů, seznámili jsme ji s naší kníračkou, to bylo sice trochu tvrdší, protože naše fenka si hájila mého syna jako svého, záhy pochopila, že mu Sendy nechce ublížit a situace se uklidnila. Následně jsme Sendynku ostříhali, i tam se projevila její povaha, přesto, že se jí to moc nelíbilo, neohnala se, jen se snažila ze všechno vyvléknout. Vyklubala se z ní hezká kníračí holka, jen pod těmi chlupy značně vyhublá. Jelikož ji bývalí majitelé nic nenaučili, museli jsme začít se základní výukou. Povely sedni a ke mně se naučila velmi rychle. V kotci byla poměrně v klidu a příliš neštěkala. Neštěkala ani na zahradě a rozhodně neštěkala na auta a lidi, je na kočky. Ty honila, ale nezabíjela. Budoucí majitelé mají kocoura, takže i tento fakt byl důležitý. Vzali jsme jí na výlet, ke koním, na cvičák, naučili jí jezdit v autě a neskákat tolik na nás. Zjistili jsme, že má stopařské a lovecké pudy a že v lese je lepší mít jí na vodítku. Ze zahrady nám neutíkala, jen se chtěla dobývat na slepice, ale dalo se to zvládnout.
Po měsíci pobytu u nás jsme ji předali do nového domova. Zvládla to lépe než my. V noci neplakala a ihned se zapojila do rodinného života. V kotelně vytřídila noviny, páníčkovi uklidila botu na zahradu a malému synkovi ukořistila holinky. Také se naučila lechtat ho lízáním na krku. Když jí zasedl ocas, po kouskách ho vysunula ven a vůbec ji nenapadlo se po něm ohnat. Asistuje mu při jeho hrách a má ho moc ráda. Dokonce ho ještě ani neporazila. Její nová panička čeká miminko a kupodivu na ní neskáče, jako kdyby to věděla. Na ostatní samozřejmě ano, ale zase je to o kus lepší. Jedno mínus přece jen má, když majitelé odjedou, chce se přes zahradu podhrabat či jinak dostat k sousedům a už se jí to i podařilo. Řešením bude buď lepší zabezpečení zahrady nebo psa. Časem by se měla situace zlepšit, až více dozraje.
Sendy do útulku umístili její bývalí majitelé, kteří se stěhovali z domku do bytu a nemohli si jí vzít s sebou. Soudě dle jejího výživného stavu a toho co uměla, téměř se jí nevěnovali. Pravděpodobně žila s dětmi a občas asi dostala na frak, když jim sebrala hračku, protože si neumí hrát a dělá, že hračky nevidí, což je při jejím temperamentu velmi divné. Má dobrou, vyrovnanou povahu a je submisivní (podřízená) bez známek agrese. Rychle a ráda se učí a miluje svou rodinu. Přejeme jí i novým páníčkům, aby jim ta láska vydržela až do konce jejího života.
Sendy byla v útulku v Lysé nad Labem.
***
Fíkus
Umístěn 2006
Možná si ještě někdo z vás pamatuje středně velkého křížence knírače jménem Fíkus, který z počátku nechodil na jednu nožičku. Byl to velký temperament, ale nikdo o něj neměl zájem. Až najednou po půl roce přišla paní, která žije sama a právě Fíkus se jí velice zalíbil. O pár dní později si ho odvedla. Po pravdě jsme čekali, kdy nám ho vrátí zpět do útulku, ale ani jeden z nich se u nás neobjevil...
25.2.08 přišla do útulku paní s krásným psíkem, ano, s Fíkusem :o) Byl to úplně stejný vrtící a bláznivý psík jako před dvěma lety. Panička si ho jen a jen vychvalovala: "Fíček je v bytě šikulka. Sice když mám nějakou dobrotu na lince, tak to tam o vteřinu později není, jak rychle to umí slupnout, ale mám ho moc ráda. Venku je to zlatíčko, lítá a blázní, no vždyť ho znáte." dodává se smíchem. Jsme moc rádi, že Fíkus takhle dobře dopadnul, protože v útulku měl velkou smůlu...
Bohužel fotky nového Fíkuska nemám, ale dávám sem alespoň staré z útulku. Třeba si na něj ještě někdo vzpomene :-)
Fíkus byl v útulku v Českých Budějovicích
Ála
Umístěna 11.2.2008
Ahoj milá Martino,
posílám ti fotky naší milé Alušky, jak jsme ti s mamkou slíbily.
Ála je od prvního dne co je u nás naše velká společnice, je moc hodná a poslušná. Nikdy z nás nezpouští oči a jen by se mazlila. Zvykla si u nás velmi rychle, od prvního okamžiku se s náma zkamarádila. Každý den chodíme několikrát denně na procházku, protože to jí moooc baví. Nejšťastnější je, když se může proběhnout na volno. Oblíbila si to také u nás na zahradě, kde se nejraději vyhřívá na jarním sluníčku... Natolik si nás získala, že v noci nespí v boudě, ale bereme jí do bytu, kde jsme jí zřídily pohodlný pelíšek, kam se ráda stočí do klubíčka a spokojeně usíná.
Jinak se nám líbí moc tvoje internetové stránky útulku, rádi si je pročítáme a sleduje tak osudy pejsků...
S pozdravem šťastní majitelé Alušky
Ála byla v útulku v ČB
***